Velikonoční tradice léta páně 2013

Již jsem Vám psala o tom, že město, respektive Informační a turistické centrum města Osek každým rokem pořádá akci s názvem "Vánoční tradice". A co by to bylo za taškařici, kdyby se město zaobíralo pouze jedním ze dvou významných a lidově převzatých svátků. Zvu Vás tedy na virtuální prohlídku skrze jarní křesťanské svátky a s nimi spojené "Velikonoční tradice" včetně lidové tvořivosti tak, jak ji znali naše babičky a dědečkové, ale také tak, jak ji dnes známe my. Ty letošní velikonoční tradice připadly na data 23. až 24. a 30. až 31. března. Velikonoční pondělí tedy bylo úsměvně aprílové, tedy 1. 4.

Stejně jako tomu bylo před vánoci, přivítala Vás v ITC Osek vůně svařeného vína, neboť přes všechna očekávání jaro si v tom letošním roce dalo pěkně načas a ještě v polovině dubna byla pěkná zima. Až to vypadalo, že na nás přišla doba ledová. Chladným počasím a občasným sněžením jsme se však nenechali zmást a jali se pilně jaro vítat a přemlouvat, aby už k nám přece jen konečně dorazilo. A čím jiným bychom jej měli lákat než právě velikonocemi, které jsou ve své prapůvodní podstatě svátkem plodnosti, která u mnohých živých bytostí vrcholí na jaře.

Je již zřejmě tradicí, že expozici tradičních umění a rukodělných prací otevírá hned za dveřmi košíkářka Hanka, která nám neustále dokazuje, že proutěné výrobky jsou krásným a vyhledávaným zbožím. I pro letošní tradice vytvořila cosi neobvyklého a to obrovské proutěné vejce (škoda, že jsem jej pro Vás nezaznamenala na fotce, bylo opravdu velkolepé). A když už máme na tradicích Hanku proutkařku, není možné, abyste si u ní nemohli pořídit nějakou tu pomlázku. A co víc! U Hanky jste si svoji pomlázku mohli sami uplést. Víte, pánové a dámy, že i dívky v některých krajích šupaly chlapce? Prostě jak se říká: "Jiný kraj, jiný mrav."

Tradice by nemohly být tradicemi, kdyby se opomnělo tradovat ;o) A tak tedy se v ITC traduje i uspořádání stolů a aktérů s jejich výrobky. Postoupíme-li tedy opět spolu dále do tradičně proměněné galerie, seznáme, že hned za Hankou přichází na řadu Jája se svými živými dekoracemi a aranžmá, která si u ní můžete pochopitelně i zakoupit a ozdobit si tak své domovy. Dalšími stálicemi jsou Jarka s Věrkou a jejich perníčky. Ovšem pozor! Na velikonoce u nich naleznete i nádherně zdobená vajíčka, která k těmto svátkům neodmyslitelně patří. Jarce můžete i chvíli koukat pod ruku a obdivovat, jak rychle dokáže vykouzlit takovou kraslici.

Ani na těchto oslavách jara nesmí chybět Dům dětí a mládeže, jak my říkáme Domeček, s výrobky dětí, které více či méně pravidelně docházejí na rozličné kroužky, mimo jiné třeba na keramiku. Letos si DDM v čele s Lenkou a Janičkou připravil pro nadšence všeho patlání a tvoření zdobení zcela jedlých perníčků vykrajovaných do jarních a tedy i velikonočních motivů a to opět zcela jedlými, barevnými polevami. Také o tuto aktivitu byl eminentní zájem, zejména ze strany malých návštěvníků.

Malovaná vajíčka prostě k velikonocům jednoznačně patří a tak se nemůžete divit, že se jich v na tradicích sešlo snad na tisícero rozličného způsobu zdobení. I Petra a Katka se jaly vyfouknutá vajíčka řádně zpacifikovat a zajistit jim ještě jedno, tentokráte umělecké a dekorační využití. Kraslice se tak na místě zdobila voskem, slámou, lemovkami, našla se tu vajíčka škrábaná i vícebarevná, drátovaná i vybrušovaná. Prostě nádhera, jen oči přecházely. A co by byly tradice bez paličkářky Jarky, která svým uměním doladila jemnost a krásu svátečních dnů paličkovanými aplikacemi. I zde jste mohli zahlédnout a domů si pořídit vajíčka, u kterých jste se však nemuseli bát, že vám prasknou.

A už se společně opět pomalu navracíme do přední části galerie, kde si atmosféru velikonoc užívala i Hanka a Liduška z Arkádie. Děvčata měla spoustu krásných výrobků od klientů Arkádie, pochopitelně s jarní tématikou, ve které převládaly tvary slepiček a zajíců a také oveček a beránků. Měly toho s sebou požehnaně a obě mi byly velmi dobrými společnicemi. Jasně, je to patrné z pořízených fotek, seděly jsme vedle sebe.
 
Ano, ano, nepíši tento článek jen tak pro nic za nic. Je to evidentní, že se vám chci pochlubit, že jsem se tu také ukázala ;o) Tak se u mne na chvíli zastavme. I pro tento čas jsem umluvila svoji maminku, aby mi uháčkovala slepičky, které jsme mívali každým rokem na vajíčkách, prostě jako velikonoční dekorum. Maminka si letos navíc oblíbila novou techniku tvoření a to pletení košíků, ale ne z proutí, nýbrž z papíru. Moc ji to baví a těší ji, že je možné takové množství nesmyslných letáků ještě recyklovat a navíc tím udělat někomu radost. Na tradice mi tedy vyrobila nějaké ty zdobené věnečky. Já osobně jsem, přiznávám, dlouho přemýšlela, co bych tak na tradice přinesla. Nakonec jsem se jala vyrábět různé zápichy do květináčů či květinových vazeb, závěsné dekorace do oken z drátků ve tvaru květin, vajíček, zajíčků, slepiček a oveček. Vyrobila jsem i pár malinkých rokajlových kuřátek, která si opět našla oblibu zejména u malých dětí.

Nechyběl zde ani nám již známý mistr truhlářský, který, jak tradice velí, vyprávěl opět rozličné příběhy ze života svého i jiných. Tentokrát však Honza přidal i něco z lidové moudrosti a rozdával rady, jako pravá babka bylinkářka. Pranic jsme se nesmály, i když přece jen nás opět výtečně bavil, a samy jsme přidávaly něco svých rad do pléna. Truhlářský dědek je již oblíbeným Honzovým pomocníkem a tak ani ten nevynechal svou návštěvu a nechal na sobě roztáčet svoji stařičkou vrtačku s kyvadlovým závažím. Ne, nebojte se, dědek není žádný z Honzových příbuzných, nýbrž truhlářská stolice, na které každý mistr truhlářský jednoduše pracoval.

Na druhé straně informačního centra to opět vonělo. A nejen sladce. Každým rokem Jana s ostatními děvčaty pečou velikonoční nádivku. Ale já mám stejně nejradši jejich tradiční dvojctihodné koláčky. Dvojctihodné proto, že mají dvojí náplň, jednu tvarohovou uvnitř těsta a jednu povidlovou navrchu. Mňam! A i ten mazanec byl letos opět vynikající. No, když to zhodnotím, po takových dvou víkendech plných dobrot je prostě nutné se chvíli držet zkrátka, aby člověk se dostal zpět na svoji původní váhu. Ale neochutnávejte, když to všude tak lahodně voní!

Přeji vám krásné velikonoce a střídmé koledníky, kteří vám sice vyšupou nemoci z kožíšků, ale ponechají vaše pozadí funkční, tedy vhodné k sezení.

Veselé velikonoce!