Osecké slavnosti léta páně 2012

Jako v mnoha předchozích letech, tak i v tom letošním roce proběhly ve dnech 18. a 19. srpna 2012 širokému okolí známé Osecké slavnosti, které každoročně pořádá samotné město Osek. Slavnostem dominuje tržiště s ukázkami tradičních řemesel, které je situováno na nádvoří cisterciáckého kláštera, kolem něhož bylo město v průběhu dějin zbudováno a který se zároveň nalézá v samotném jeho středu. Tržistě je dle mého skromného názoru nejklidnější a nejatraktivnější částí celé víkendové akce. Vyhlášeným centrem zábavy se pak také pravidelně stává rozlehlý areál plný nejrůznějších moderních atrakcí. Na pouť můžete přijet vláčkem poháněným parou, který zajišťuje přepravu od města Litvínov po město Dubí. A kromě bujarého smíchu a nálady, tašek naplněných důležitými pouťovými zbytečnostmi a laskominami, břichobolu z všemožných ochutnávek rozličných dobrot a motajících se hlav, ať již z návštěvy nepřeberného množství kolotočů či z přemíry alkoholu, si můžete domů odvézt také nějaké to zvířátko na zahradu či do bytu. Každý rok se totiž oslav účastní i spolek chovatelů, kteří zde vystavují a prodávají pýchu svého chovatelského umění - králíky, slepice, husy, ale také exotické ptactvo a terarijní miláčky. Pokud se někomu poštěstí, může si díky zakoupené tombole odvést či odvézt malého pašíka, nebo mnoho dalších, opět důležitých, hloupostí ;o)

Na klášterním nádvoří můžete navštívit divadlo nejen pro děti, můžete se projet na koni či si nechat zhotovit fotografii v dobovém kostýmu nebo vlastní portrét. Naleznete zde stánky s díly mistrů kovářských, korálkářských, paličkářky, košíkářky, přadleny a tkalce, keramiků a sklářů. Můžete si zakoupit přírodní mýdlo či koření od babek a dědků kořenářů, ochutnat pravý turecký med a kokosový kmen přímo od samotného "turka" (Záměrně píši malé "t". Zmíněný trhovec Turek sice není, za to tak opravdu vypadá a na jeho kokosový kmen nenechám dopustit - každý rok se u něj zastavím a dopřeji si kousek té dobroty), staročeské pochoutky, jako například čertíka v lokši a k tomu rychlokvašku, ale i jiné dobroty zahánějící hlad ze všeho toho šrumu kolem. Na své si přijdou také milovníci chleba tekutého a různých druhů medových vín a medovin. Bývá zde pravidelně i včelař, který je do práce se včelami natolik ponořen, že je schopen člověku neúnavně o jednotlivých rojích vyprávět a předávat informace o včelím životě. Bohužel, na letošním ročníku chyběl, nejspíš měl spoustu práce. Škoda, med z jeho úlů je opravdu vynikající.

V letošním roce jsem poprvé tedy doplnila výběr tradičních řemesel i já svou maličkostí a stánkem s bižuterií a plstěnými výrobky, jejichž tvorbu jsem předváděla. Největší cvrkot a hemžení návštěvníků jsem si pravda tolik neužila jako ostatní trhovci, protože jsem zvolila umístění stánku na samém okraji dění, neboť jsem se na pouť přihlásila dosti pozdě a tak jsem se nechtěla cpát do popředí a zabrat nejlepší místo lidem, kteří se přihlásili v řádném termínu. Nicméně se i tak našlo dostatek lidí, kteří okolo mne prošli, a mnozí z nich nestačili kroutit hlavami nad tím, kolik vpichů musí jeden člověk do takové vlny udělat, aby se byť jen začal rýsovat nějaký budoucí tvar výrobku. S úsměvem na tváři jsem všem tvrdila, že někdy tuto aktivitu přijímám jako jakousi terapii proti skryté agresi, nebo že výrobce takové plstěné panenky může svou činnost pojmout i jako přípravu na WOO-DOO rituál ;o) Zejména pánové pak odcházeli s potutelnými úsměvy - zda měli za lubem si trochu té vlny a plstící jehlu pořídit za účelem soukromého rituálu, to opravdu netuším :o)

Celou přehlídku trhovců uzavíral medvědář s dvouletým medvědem hnědým a flašinetář s opicí. Tedy, ne, že by flašinetářova žena byla úplná opice, nebo že by on sám byl neustále namol, ale spolu s hrou na flašinet předváděl i opičí kousky svého makaka. A že to byla pěkná opice, to mi můžete věřit. Co ta se navyváděla opičích kousků. Sama jsem ji chvílemi hlídala, aby se její majitelé mohli jít třeba občerstvit, a tak jsem toho byla přímým svědkem. Bylo mi líto, že musí být zavřená v kleci, ale dozvěděla jsem se, že je jinak pěkná útěkářka a že by se jí zřejmě i v klášterní zahradě velice líbilo. Doma však prý bývá vesměs celý den puštěná a jednoduše si trajdá po bytě. Klec jí ale nikterak nepřekážela v kradení nejrozličnějších věcí okolo stojícím zvědavcům - laskominy, pití, i alkoholické, části oblečení, vlasy stále rostoucí z pokožky, ale i různé osobní drobnosti, například elektronickou cigaretu. Potřebovala si prostě všechno ohmatat a pokud možno i ochutnat. Jednoduše řečeno: "Zvědavá jako opice!" :o)

Počasí se vyvedlo a tak byly oba víkendové dny krásně slunečné a tak teplé, až mi bylo přítomných zvířat, kovářských mistrů a stánkařů s občerstvením, kteří se navíc vyhřívali u svých výhní a grilů, upřímně líto. Já byla schovaná pěkně ve stínu pod košatou lípou. Dalo by se říci, že se osvědčilo pravidlo "něco za něco" - tedy méně kolemjdoucích, za to více pohodlí.

Moje exhibice plstěných výrobků se představitelům města líbila a proto jsem byla oslovena, zda bych si tuto akci nechtěla v příštím roce zopakovat. Samozřejmě jsem souhlasně přikývla, ovšem na další pouti již hodlám zaujmout pozici někde uprostřed dění. Také se na ni budu muset lépe vybavit.

Nechť se Oseckým slavnostem stále daří a nechť uvítají v příštím roce o něco více návštěvníků!