Vánoční tradice léta páně 2012

Již několik let nabízí osecké Informační a turistické centrum ochutnávku z dávných tradic. Tentokrát jsem nemeškala ani já a taktně i takticky jsem vmanévrovala přímo do centra dění, kterému předcházelo pochopitelně nějaké to plánování, kdo a kde bude se svým kumštem umístěn, ale především, co budeme o tyto dny jakožto aktéři prací vyčerpaní jíst. To dá rozum, bez práce nejsou koláče, ale ono to nejde ani naopak, že?!

Tak tedy přijměte i Vy nabídku alespoň do virtuální prohlídky těchto velkolepých dnů, plných předvánoční pohody a vůní a lidového umění.

O prvním adventu, který v roce 2012 připadl na krásné datum 2. prosince, rozsvědceli Osečtí za zpívání vánočních koled dětmi z místní základní a mateřské školy vánoční stromeček. I toto je již řadu let městskou tradicí, kterou si nenechají ujít nejen rodiče vystupujících dětí, ale ani mnozí obyvatelé našeho krásného podkrušnohorského městečka. Již začátkem prosince byla řádná zima, mrzlo, až praštělo, a každý si k rozsvícení stromku rád zakoupil pohárek svařeného vína či horké medoviny.

Vánoční tradice připadly tedy na 2. a 3. adventní sobotu a neděli, tj. na 8. až 9. a 15. až 16. prosince. Hned o druhou adventní sobotu nás v Informačním a turistickém centru přivítaly nádherné obrazy v oknech, vytvořené jedním z nejúžasnějších malířů a tvůrců, to je pomyslnou rukou pána "Mrazu". Jak dokonalá díla dokáže vytvořit na hladké tabuli skla se během věků přesvědčili již mnozí z nás i z našich předků.

Za prosklenými dveřmi ITC nás přivítala vůně svařeného vína, kterého jsme si mohli dát, co hrdlo ráčilo, a vánoční koledy hrané na místním harmoniu. Prostě vánoční nálada, jak má být, dýchla hned na všechny příchozí. Po většinu roku obrazová galerie změnila na vánoční čas svou tvář. Návštěvníci si zde mohli zakoupit něco z ručně dělaných výrobků. Košíkářka Hanka neustále rozšiřovala svou nabídku o velké i malé košíky rozličných tvarů a možného využití a pro obdiv všech vystavila asi metr vysokého proutěného anděla. Atmosféru vánoc vytvářely velké papírové hvězdy a aranžmá z chvojí od Jáji a obrovské množství voňavoučkých perníčků od Jarky a Věrky. Zastání tu měla i keramická dílnička z Domu dětí a mládeže, které na střídačku velela Janička s Lenkou a kde si mohli příchozí vytvořit nějaký ten dárek pod stromeček, ovšem na etapy - zde vyrobit z hlíny a pak si přijít do DDM pro vypálený výrobek. O dílnu byl velký zájem.

U Petřinýho stolu každého přivítal nádherný keramický betlém. Zde jsme si mohli zakoupit hrníček z Petřiny domácí dílny, anebo nějaký ten další perníček. Její maminka si taky ráda hraje a tak vyrobila krásné háčkované betlémky. Hned vedle nás ohromovala Katka se svými ozdobami z přírodnin. Člověk si ani nedovede představit, kolik parády udělá trocha rozpukaných bukvic, hřebíček, sláma a další drobnosti, které se dají najít v přírodě nebo i doma v kuchyni. Křehkou krásu nám předváděla paní Jarka, která umí krásně paličkovat. Její ruce vyráběly jemné trojrozměrné zvonečky i velké závěsné aplikace a obrázky.

Pokud budeme společně pokračovat dál galerií ručních tradičních prací a to se vlastně již budeme pomalu vracet do vstupní haly, dospějeme i k mému malému stolečku s vánočními ozdobami, které vyrábím z různých skleněných a dřevěných korálků. Největší zastoupení má při jejich výrobě klasický skleněný rokajl. I moje maminka nelenila a uháčkovala nějaké ty zvonečky a andílky a také hvězdičky na stromeček. Z korálků byste u mne našli různé hvězdičky, andílky, košíčky, ale také rampouchy, které se dříve vyráběly jako foukané. Pamatuji si je ještě ze stromečku u prababičky, když jsem byla malá holka. Nejvíce šli nadračku pochopitelně andílci a to ti úplně nejmenší. Dá se říci, čím menší, tím lepší  .... hm, tedy jak pro koho. Přiznávám, že během druhého víkendu mi šly oči už trochu šejdrem ;o)

Pro mne bylo nejúchvatnější pozorovat malé děti, jak jim září očka nad všemi těmi drobnostmi, jak v nich sílí to nadšení a očekávání Ježíška a dárků pod stromečkem a jak ony samy nám dospělým tu vánoční atmosféru tím ještě více přibližují. Díky nim si člověk vzpomene, jak se sám cítil, když byl ještě škvrně a vše bylo tak božsky dokonalé a uchvacující, až si snad i myslel, že to prostě jinak ani nemůže být, protože to jsou prostě ty vánoce, a že se to takhle každý rok děje tak nějak samo od sebe ... prostě pro něj a i pro všechny ostatní. Ať si kdo chce, co chce říká, vánoce já jednoduše miluji.

Kousek ode mne, pohledem přes Hančiného proutěného anděla, seděl mistr řezbářský a námi neformálně jmenovaný bajkař a krajánek Honza. Honzovými tradičními výrobky z rozličného dřeva jsou čtyřhranné svícínky, misky a mísy. Nicméně již dobře víme, že pan mistr se zabývá i opravami starého nábytku i výrobou kousků nových a samozřejmě plně funkčních. Mimo tuto svou zručnost oplývá, jak je zřejmé už z první věty o něm, darem řeči. Neustále nám vyprávěl nějaké příhody ze svého života, respektive ze života osob, se kterými se kdy setkal, a tak nás skvěle bavil celé čtyři dny. Nápad, že by mohl sepsat povídkovou knížku, nebo mít vlastní rozhlasový pořad, okamžitě zamítl se slovy, že to by ho určitě nebavilo, že sice vypráví rád, ale jen když je dobrá nálada a atmosféra. Dle mého skromného názoru, si tu atmosféru dokáže vyvolat za všech okolností ;o) Všem dětem ukazoval svého dědka, což je truhlářská lavice se stařičkou vrtačkou na ruční pohod a kyvadlovým závažím. Všechny děti z toho byly nadšené a klikou od vrtačky točily a točily, až Honza musel dávat pozor, aby si tím rotujícím závažím neublížily.

Posuneme-li se dál a projdeme opět halou směrem nalevo od vstupních dveří, dojdeme do světnice, jak ji znávaly naše babičky. Zde najdeme stařičkou postel s vysokými pelestmi a naducanými duchnami, pod které se dříve ukládaly buchty a jiné dobroty, aby si co nejdéle udržely svoji teplotu. Za postelí stojí krásná dřevěná skříň, plná háčkovaných ubrusů a bavlněných a lněných košilek, jaké naše bábinky nosívaly. Vše vyprané, voňavé a nažehlené. Vedle postele pak stojí dřevěný kredenc s prosklenými vrchnímí dvířky, uvnitř něhož se skrývají ručně malovaný porcelán a všeliké kuchyňské náčiní, které se tady také občas používá. Malé slečny si mohou pohrát s maličkou kuchyňkou a panenkami a všichni zde mohou ochutnat tradiční dobroty z receptářů našich babiček a prababiček. I tahle místnůstka je úchvatná nejen svým vzezřením a všelikým stařičkým, přesto funkčním vybavením, ale především díky všem těm vůním, které se derou skrze dvířka staré elektrické trouby, kterou používal ještě i můj děda na pečení domácího chleba.

No, a konečně posilněni atmosférou,inspirací všeho druhu, svařeným vínkem a všelikými dobrotami můžete dobře naladěni odejít do svých domovů, kam si ducha vánoc společně s nakoupenými drobnostmi jistě rádi z vánočních tradic odnesete.

Tak tedy šťastné a veselé a příští rok opět naviděnou!